ALEJE aneb HLAD PO OVOCI = VÝZVA

Leckdo si asi vzpomene na sázení jabloňové aleje u Hubova v říjnu 2010. Možná někteří znovu pocítí emoce, které tato akce vyvolala. Ty příjemné, pozitivní a radostné tehdy jednoznačně převládly. Počasí nám přálo, slunce svítilo a atmosféra byla hravá. Jablůňkám jsme přáli, ať dobře zakoření (Karel Urbánek z Jistebnické vrchoviny se tehdy smál, že nesázíme stromky ale řepy, protože kořenový systém stromků nebyl, mírně řečeno, ideální), ať se jim daří a rostou a někteří jsme se začali těšit na jablíčka. Z 26 vysázených jabloní odrůd Ametyst, Orion, Lipno a Letní průsvitné přezimovalo 25 stromků, jednu v zimě poškodil náklaďák klouzající se z kopce od Hubova. V předjaří jsme poprvé zasáhli do tvaru stromků a snažili se o „výchovu“, což každoročně opatrně opakujeme. Následně stromky obrazily a vyhnaly nové haluze. Do podzimu uhynuly 3 jabloně, důvody různé. Věnovali jsme se zálivce, obžínání stromů a zamulčovali jsme nejbližší okolí stromků v průměru cca 1m2 plochy, abychom zvýšili jejich šanci uspět v konkurenci bujné buřiny, která podél silnice roste. Během měsíce si to opět zopakujeme, tentokrát s kartony, ekotextilií a štěpkou. Stromům prospějeme a sobě ulehčíme péči. (Postupně tak učiníme i u ořešáků a švestek.)

Na podzim 2011 jsme s dětmi ze školy nahradili uhynulé stromy, tentokrát odrůdami Matčino, Chodské a Panenské a dalších 5 jabloní jsme zasadili jako stromořadí do meze Luďka Fuky podél cesty od Hubova k Cihelně.

Na jaře 2012 některé jablůňky prvně kvetly. Letos na jaře se květy obalily a byla to nádhera. Bohužel první stromek od Hubova někdo zlomil a na protější straně vylomil půl koruny.  Bylo nám to líto. Brzy tedy učiníme třetí pokus a zasadíme nový.

K našemu překvapení bylo na 3 stromcích několik jablíček. Čekali jsme, že spadnou. Nespadla, rostla, začala se vybarvovat a mohla dozrát.

Nedozrála! Někdo je sklidil, přesněji řečeno oškubal tak, že stopky zůstaly na větvích. Že by  potulní hladoví pocestní nebo snad vojenští vysloužilci? I když ti mohli vždy sbírat jen spadané plody a tady ještě nepadlo jablko daleko od stromu….

Mrzí mě, že jsme si první úrodu nevyfotili a ani jedno jablíčko neochutnali. Potěšili bychom sebe i Nadaci Partnerství, která před 3 lety výsadbu aleje finančně podpořila. Věřím v příště.

Chce se mi říct, ať sklidil kdokoliv, kéž si pochutnal! Ale trochu pochybuji. Chtělo by to totiž více času k dozrání, alespoň do půli října.

I přes trochu mrzení se však raduji. Vždyť zmizelá úroda dokazuje, že jablíčka lákají, zájem o ovoce tu je, možná je to i hlad a  leckde je evidentně o jablka nouze.

Po 3 letech od naší první ovocné aleje to chápu jako výzvu. Výzvu k sázení dalších ovocných alejí, stromořadí i solitérů. Na konci října zasadíme 6 jabloní na Drahách. Ona výzva je však mnohem silnější. A tak mě napadá, že jabloňová alej by mohla pokračovat třeba podél obecní cesty od Cihelny k bývalému rybníku Pilař, alej z karlátek (pozn.švestková) či alespoň stromořadí by zase slušela staré cestě na Mozolov.

Koho stále aktuální téma alejí zajímá, může zalistovat v kvalitní literatuře. Velmi pěkná publikace je např.: Veličkovi, M.a P. a kol.: Aleje české a moravské krajiny. Historie a současný význam. Dokořán, Praha, 2013.

Jana Průšová

Text byl napsán pro Hlas Nadějkova č.3/2013